Otevřené nákladní vozy řad Vsr a Vtr (ze stavebnice)

Dnešní článek pojednává o stavbě a úpravě otevřených nákladních vozech původní řady Vsr, později známějších spíše pod označením Vtr. Vozidla byla dodávána ve velkých počtech po druhé světové válce a spolu s „příbuznými“ řadami Ztr, Ztrc, R atd. dodávaných ve stejném období, se staly „typickými“ československými vozidly našich tratí. A mnohé z nich vydržely v provozu poměrně dlouhou dobu. Dříve bylo možné si tento model buď postavit svépomocí, nebo si ho zakoupit z produkce firmy PIKO. Po roce 1990 přišla na trh firma Vacek se stavebnicí tohoto vozu. Bohužel firma dnes již neexistuje, ale přesto se dá tento model občas zakoupit (stavebnice nebo sestavený) buď na internetu (Aukro, bazary, někdy i některý eshop) nebo na Výměnném setkání modelářů v Praze. A protože na českém kolejišti by měla jezdit především vozidla československé konstrukce, rozhodl jsem se, si dva také pořídit a nutno dodat, že nakonec zřejmě nezůstane jen u tohoto počtu. Modely představují dvě odlišná provedení. První vůz je ještě s označením Vsr a bez brzdy (původně zakoupen sestavený). Druhý model nese již řadu Vtr a je osazen brzdařskou budkou (zakoupen jako stavebnice). Do obou byla zhotovena podlaha a vyjímatelný náklad uhlí, aby bylo možno vozy provozovat jak ložené, tak prázdné. Ale to je zase jiné téma. Nyní již k samotné stavbě resp. úpravám. Náročnost na stavbu není vzhledem k tomu, že se jedná o stavebnici nijak vysoká. Pouze vyhotovení některých detailů, které stavebnice neobsahuje, vyžadují určité zkušenosti a um, ale nejsou bezpodmínečně nutné. K práci bylo použito běžných modelářských nástrojů (odlamovací nůž, pilníky, kleště, modelářská vrtačka, pravítko, tužka) a na výrobu detailů plast a dráty různého průměru.

**Rozložené jednotlivé díly stavebnice před zahájením úprav.**

**Doplnění vzpínadla a výstroje brzdy na rám pod vůz.**

Nejprve byl rozložen sestavený vůz a u obou začištěny výstupky, které zanechala forma, především na vnitřní straně vozové skříně. Následně byla zvonu slepena vozová skříň, ale bez podlahy a brzdařské budky (pouze boční a čelní díly skříně). Brzdařskou budka vycházela totiž moc daleko od čelníku a muselo tedy dojít k úpravě jejího osazení a plastová podlaha byla upravena (obojí viz dále). Pro vůz s brzdou muselo být také vyrobeno závaží, na což dobře posloužil starý rám z vyřazené PC vypalovačky (stejná tloušťka materiálu a při shodných rozměrech s originálním závažím také stejná hmotnost). Nyní již mohla následovat výroba detailů. Na spodní stranu rámů to byla madla pod nárazníky, vzpínadla a u vozu Vtr brzdový válec, brzdové špalky (ze starého modelu cisterny) a ústrojí brzdy Božič s typickým ramenem upevněným nad ložiskovou komorou. U vozové skříně se jednalo o držáky koncových návěstí a u vozu Vtr na čelní stěně u brzdařské budky madla na rozích úchyty na dveře. Vozidla se snažím konstruovat pokud možno rozebíratelná pro případ opravy. Tyto modely se mají kompletovat slepením, a proto došlo k úpravě a rámy jsou s vozovými skříněmi spojeny krátkými šrouby. Na podlahu a brzdařskou plošinu byla nalepena tenké proužky dýhy imitující jednotlivá prkna.

**Doplnění brzdařské budky o vyrobené detaily.**

Nejvíce práce bylo na brzdařské budce, u které vycházela přední stěna moc daleko od čelníku. Tento nedostatek byl vyřešen odstraněním všech vyčnívajících částí na čelní stěně skříně v místě jejího usazení (POZOR! budka NEMÁ být symetrická k podélné ose vozu, ale při čelním pohledu je osazena lehce vlevo). Samotné budce byla „lehce“ obroušena celá zadní stěna i s úpravou přechodu v zakulacenou střechu. Zbývající „rozdíl“ mezi budkou a čelníkem byl vymezen umělou hmotou na jejích rohových sloupcích. Následně ještě byly doplněny kliky, hřídel brzdy se závitem a nová madla. Po dokončení těchto úprav byla teprve budka osazena na skříň vozu (i s madly, ta se při sestavování se spodkem zasouvají do připravených otvorů v čeníku).

Pak již následovala povrchová úprava. Vozové skříně byly nastříkány hnědočerveně a pojezdy černě. Po zaschnutí (nejlépe do druhého dne) došlo k vyhotovení nápisů (složeny z obtisků od pana Jirana) a přestříkání bezbarvým lakem. Po důkladném zaschnutí přišla na řadu aplikace provozní patiny (postup její tvorby přímo ukázaný na těchto vozech je dostupný ZDE). Poté již byly vozy sestaveny a v případě potřeby jsou v provozu loženy nákladem uhlí, jehož výroba je popsána ZDE.