Každému se asi v první řadě, když se řekne kolejiště, vybaví blíže nespecifikovaná větší deska, panel, na který je umístěn vetší či menší ovál atd. Nevýhodou takového řešení je ale především striktně dané vedení trati, které nelze měnit a také velká plocha krajiny, kterou je nutno „něčím logickým“ vyplnit. Postupně se však modeláři začali zabývat otázkou, jak se částečného oprostit od těchto uvedených podmínek.
Nejlepším řešením se stalo právě uspořádání modelového kolejiště z jednotlivých na sebe navazujících částí. Základní výhodou je především variabilnější vedení trati a snadnější přístup ke všem místům na kolejišti neboť odpadají velké plochy krajiny. Podstatné v tomto případě je, aby všechny, nebo jednotlivé části měly stejný tzv. přechodový profil. To znamená, aby na sebe alespoň dva vedlejší navazovaly. Jednotlivé díly kolejiště mohou dosahovat různých rozměrů a představovat různé náměty. V tomto směru rozeznáváme dva druhy „stavebnicových“ kolejišť:
- segmentová: v těchto případech se jednotlivé díly napojují na sebe přes originální (neuniverzální) přechodový profil, s tímto profilem se lze setkat například u domácích rozebíratelných kolejišť (je pro ně určen přesně daný prostor) a daly by se sem svým způsobem zařadit i žel. stanice
- modulová: v tomto případě mají jednotlivé díly jeden (mohou být ale i dva nebo tři) přechodový profil, který zajišťuje univerzální propojení jednotlivých dílů, toho způsobu využívají především členové klubů, kteří pak pořádají např. v tělocvičnách velká provozní setkání, při kterých se sjedou modeláři s různými moduly a vytvoří tak velké kolejiště
V našem případě jsme se rozhodli pro kompromis mezi oběma způsoby. Některé díly kolejiště především u železničních stanic a jim nejbližší budou stavěny segmentovým způsobem a další (např. zastávky a traťové díly) způsobem modulovým. Důvodem je především prioritní umístění kolejiště v domácnosti a případná možnost prezentace na výstavě. Přesto však budeme všechny díly v základu nazývat jako moduly. Pro zdárné zhotovení kolejiště je především důležitá také příprava a plánování. Nejinak tomu je i modulů, kde je navíc také potřeba důsledně promyslet možnosti styčných profilů, aby následně nedocházelo k problémům v nemožnosti jejich návaznosti nebo v provozu. S úspěchem jsme v tomto případě využili program AnyRail5 (bohužel bez české verze). Důležitý je samozřejmě také přechod kolejí mezi jednotlivými částmi. Zde je nejideálnější, pokud je přechod kolejí na další modul kolmý. Na základní kostru modulu je nejlépe použít překližku (nedrolí se a je pevná, ale pozor na vlhkost, tu nesnáší!). Doporučená šířka bývá mezi 8 až 12 mm v závislosti na četnosti přepravy a rozebírání kolejiště. My jsme zvolili tu nejužší 8 mm.
Poslední důležitou věcí ohledně konstrukce jsou nohy, na kterých modul stojí. Původně se uvažovalo a bylo i vyzkoušeno umístění na nohy od montážního regálu (používaného v dílnách a skladech), kde by se využily i vnitřní police jako odkládací plochy. Nakonec byl zvolen osvědčený způsob výroby nohou z hliníkových profilů v jejichž spodní části je umístěna záslepka se závitem pro upevnění stavitelných nožiček pro vyrovnání případných nerovností podlahy. Důležité je také udělat do každého čela modulu otvory pro spojovací šrouby (zajištění jednotlivých modelů proti pohybu vůči sobě, doporučují se tři až čtyři, my jsme zvolili čtyři a spojení závitovou tyčí s křídlovkami) a pro ruce, aby se modul dal uchopit pro lepší manipulaci.
Nejprve přichází na řadu hrubá síla, neboť je potřeba z překližkových a sololitových desek a dřevěných dílů připravit a následně sestavit základ každého modulu. Ke slovu tedy přichází „hrubá“ síla v podobě vrtačky s vrtáky a řeznými kotouči a přímočará pila. Doporučujeme použití nástrojů pokud možno v co nejlepším technickém stavu, aby byla i tato práce co nejpřesnější. Odpadne tak pozdější velké broušení při dolaďování a navíc každá sebemenší chyba se pak časem může negativně projevit ve velké míře. Jakmile byly dané díly překresleny na překližku, mohlo se začít s vyřezáváním. Naštěstí pokud jde všechno hladce, je tato práce relativně rychlá. Velmi vhodné je pro zachování pokud možno co nejlepšího přechodu mezi moduly (hlavně u stanic) vyvrtat spojovací otvory pro šrouby. Následně tyto díly přiložit a spojit těmito šrouby a až poté uříznout požadovaný profil. Čistá tato práce už tolik není, jelikož těch drobných pilin je po tom všem řezání a broušení víc než dost, a tak jsme raději využili hezkého počasí a truhlařili raději venku. Samozřejmě se člověk při tom nevyhne drobným nerovnostem a otřepům, ale ty se následně dobrousí jemnými pilníky nebo brusnými papíry. S potěšením mohu konstatovat, že práce šla vcelku rychle od ruky a do týdne byly některé základní díly připraveny k první montáži. A jak taková příprava a montáž proběhla je vidět na následujících fotografiích.
Text a foto: J. Čermák