Pokud patříte mezi železniční modeláře snažící se co nejvěrněji napodobit vzhled železničních vozidel, jistě jste si také lámali hlavu nad tím, jak nejvěrněji napodobit zašpinění, resp. opotřebení, způsobené provozem, neboli patinu. V tomto článku se Vám krátce pokusíme nastínit, jak jsme se s touto problematikou popasovali my. Jelikož se dnes již používají především patinátory, není tato technika nic extra převratného, ale za sebe musím říct, že mi tento způsob vyhovuje. Je potřeba také dodat, že otec jí začal používat v době, kdy sehnání výše uvedených přípravků nebylo nejsnadnější a nejlevnější. Tuto techniku nepovažujeme za svůj výmysl. Ve skutečnosti tento způsob otec objevil někde v nějakém, myslím že, v německém časopise, kde jej používal modelář, jehož koníčkem byla vojenská technika. Tak to prostě taky zkusil.
Pro ztvárnění patiny budeme potřebovat:
- umělecké nebo školní křídy (stačí ty levnější a alespoň základní barvy, hlavě suché, NE mastné, ani uhle atd.)
- běžné štětce (menších velikostí – 00,0,1,2)
- trochu vody
- nějaké kalíšky (od léků nebo podobné)
pokud je to možné tak také:
- vatové tyčinky (někdo říká „uchošťouchy“)
- velký kosmetický štětec nebo podobně velký s tzv. „jemným vlasem“
- injekční stříkačku s jehlou pro přesnější dávkování vody (POZOR při práci s tímto nástrojem a nikdy jej nenechávat používat dětmi, případně jen pod dozorem)
Jako první si musíme z kříd požadovaných barev připravit jemný prášek (mletím, strouháním, drcením atd.). Následně tento materiál po troškách vkládáme do připravených kalíšků. Pomocí vody vyrobíme „barevnou kaši“ (myšleno vždy z jedné barvy v jednom kelímku, voda se dobře dávkuje injekční stříkačkou). Důležitá je také příprava. Doporučujeme si nejprve patinu alespoň trošku „okouknout“ na skutečném voze, nebo alespoň na fotografii. Ideální je mít takovou fotodokumentaci před sebou přímo při aplikaci. Je potřeba logicky zvolit barvy, které danému nátěru železničního vozidla odpovídají. Kdežto odstíny hnědé, šedé a černé použijeme takřka pokaždé. Je důležité pracovat s citem a pomalu. Určité druhy hnědé a černé dokážou i v malém množství vytvořit v závěru velké zašpinění. Techniku je potřeba si „osahat“ a postupně se jí naučit, nelze se jí naučit čtením. Model musí být ještě před patinací opatřen obtisky a přestříknut bezbarvým lakem, aby se nám při aplikaci patiny obtisky nepoškodily. Místa kam nechceme, aby se křída dostala, zalepíme maskovací páskou (např. kulisy spřáhel, uložení náprav atd.).
Kaši nyní nanášíme na daná místa na modelu. Postupně takto aplikujeme jednotlivé požadované barvy dle fotografické dokumentace skutečných, nebo alespoň typově podobných vozů. Vždy počkáme, až jeden odstín zaschne. Při správném použití lze docílit jak velkého, tak i nepatrného provozního zašpinění. Po aplikaci a zaschnutí postupně lehce oprášíme barvy štětcem s jemným vlasem nebo kosmetickou tyčinkou, čímž se nám jednotlivé odstíny prolnou spolu se základním nátěrem a vytvoří pozvolný přechod. Postup můžeme i několikrát opakovat až do požadovaného výsledku. Zbývá již jen přestříknutí bezbarvým lakem, pro „zafiksování“ patiny. Podotýkáme, že aplikací bezbarvého laku se může výraznost jednotlivých odstínů kříd snížit či snížit. Doporučujeme předem vyzkoušet. Následuje již jen oschnutí bezbarvého laku a případné sestavení modelu.
Jak jsme uvedli již v úvodu, nejedná se o žádný převratný nápad. Prostě je to jeden ze způsobů, jak si s problematikou patiny poradit. Nelze jí samozřejmě aplikovat na všechny modely, ale na druhou stranu není tento způsob zase extrémně nákladný (6 základních barev – cca 30,-Kč a 12 barev – cca 50,-Kč). Pokud někomu tento článek pomůže, budeme samozřejmě rádi.
Pro lepší názornou ukázku ohledně patiny naleznete pod tímto odkazem více fotografií:
Jak na patinu železničních vozidel
V některém z dalších pokračování by jsme rádi představili způsob patiny pomocí olejových barev, nebo vodových barev v kombinaci s technickým lihem. Případně natočili i nějaké video, které by mohlo mít více vypovídající hodnotu než fotografie. Mnoho úspěchů v tvorbě …
text a foto J. Čermák
spolupráce M. Čermák