Ač by se dle nadpisu mohlo zdát, že se článek bude týkat známých československých lokomotiv s přezdívkou „Rosnička“, není tomu tak. Jedná se o první obsazení řady T 334.0 u ČSD, kterou obdržely motorové lokomotivy původem z Německa. Byly původně vyvinuty a vyráběny pro potřeby německé armády (Wehrmacht) před a na začátku druhé světové války jako typ WR 360 C 14. Po skončení válečného konfliktu na našem území pak zůstalo několik těchto strojů v průmyslových podnicích (např. sklady pohonných hmot v Hněvicích) a 5 strojů převzaly do svého stavu také ČSD a označily je jako T 334.001 až 005.
Model stroje s inventárním číslem T 334.002, na kterém bude prováděno napodobení provozního opotřebení, je výrobkem firmy Roco. Skutečná lokomotiva byla vyrobena pravděpodobně v továrně Orenstein & Koppel pod výrobním číslem 21455 roce 1940. V roce 1945 byla odstavená v Děčíně a u ČSD následně nasazená v lokomotivním depu Praha-Vršovice-Nusle. Od roku 1948 je vedena v lokomotivním depu Praha Masarykovo a v roce 1950 v motorovém depu Praha-Libeň. Jako neprovozní je ještě vedena ve výtopně Plzeň (1952) resp. Vrútky (1953-54). Nakonec je lokomotiva v roce 1957 prodána n. p. Benzina Roudnice nad Labem, závod Hněvice (označena číslem 7), v roce 1973 předena provozu Šlapanov a naposledy provozu Smyslov, kde byla také zrušena a rozložena.
Úprava byla zahájena rozložením modelu lokomotivy na jednotlivé základní části (pojezd bez spojnic, ochoz, kapota, kabina, interiér, spojnice). Z kabiny byla samozřejmě sundána všechna okna. Pro znázornění hloubky stanoviště byla plocha mezi jednotlivými přístrojovými deskami natřena tmavě šedou barvou, byly na stanovišti dodělány některé řídicí páky (následně natřeny na černo) a ciferníky zvýrazněny bílou barvou. Postava strojvedoucího byla „oblečena“ do sepraných, špinavých montérek. Madla z platu byla natřena stříbrnou barvou a rámy bočních ochranných okének se natřela šedě. Pak již došlo na samotnou patinu za pomoci olejových barev siena pálená, umbra pálená a černá (konkrétně lamp black, ale může být i jiná černá).
Patina byla tvořena podle několika fotografií nalezených na internetu především na německých stránkách. Nejprve byla postupně nanášena na určitá místa tmavší umbra pálená a následně postupně stírána čistým hadříkem tak, aby zůstala převážně v rozích a prohlubních, čímž se vytvořil vzhled „špíny“ ulpěné na daných místech. Pouze u některých větších ploch (třeba nad světly na zadní stěně kabiny) byly vytvořeny „fleky“, přibližně dle fotografií. Tímto způsobem byla patinována kapota, kabina a pojezd lokomotivy i s červenými koly. Ta díky tomu ztratila výrazný červený odstín. Jelikož některé části modelu jsou kovové, je vhodnější nechat výsledek po nanesení a utření barvy uschnou alespoň do druhého dne, aby se dotykem barva nesetřela. Další odstínem může být siena pálená a následně černá, postup nanášení těchto dvou barev lze ale i otočit. Siena pálená byla nanesena na spodní okraje kapoty a na ochoz v místě, kde kapota navazuje. Černá barva byla opatrně nanesena především do mezer v chladiči, ale nebyla již stírána pro vytvoření „hloubky“ chladiče. Stejná barva se aplikovala také do rohů a pod víka bočních dveří a žaluzií na kapotě pro vytvoření iluze zašpinění od oleje. Byla postupně lehce stírána, ale ne moc, protože po jejím téměř úplném setření by ušpinění od oleje nebylo téměř znatelné.
Po uschnutí poslední nanesené olejové barvy došlo na konečnou fázi patinování za použití suchých nadrcených školních kříd smíchaných s vodou. Tímto způsobem byla patinována střecha kabiny, partie okolo výfuku, madla a interiér. Po zaschnutí se křídy lehce oprášily čistým suchým štětcem a barvy tak vytvořily pozvolný přechod. Tento druh patiny se následně zafixoval přestříknutím matným bezbarvým lakem.
Poslední prací na modelu bylo jeho sestavení. V jeho průběhu byl do lokomotivy instalován 8-pinový dekodér a stroj se tak stal první lokomotivou uzpůsobenou pro digitální ovládání na našem kolejišti. Není to nějaký zázrak, model totiž není určen pro nějakou soutěž, ale především pro ježdění na domácím kolejišti. Pokud se Vám model líbí, jsem rád. A v případě, že někomu poslouží jako inspirace, tak mě to těší dvojnásob.
Více fotografií z patinování stroje T 334.002 naleznete zde.
Autor: J. Čermák
Zdroje:
- Encyklopedie železnice, Motorové lokomotivy (2), Jaroslav Wagner, nakladatelství Corona spol. s r. o., Praha 2008
- fotografie lokomotiv řady V 36 z různých především německých stránek (konkrétní odkazy bohužel nemám k dispozici)